Pokud jste si tuto stránku otevřeli kvůli audioknihám, rolujte níže.                    

                                                   Hledáte povídku? Rolujte ještě níž ......

Spolek PRO, DĚTI, Gimeda děkuje všem svým příznivcům za zájem, nejen o naše aktivity pro děti, ale i o naše audioknihy. Většina finančních prostředků z prodeje těch stávajících (přes Audiotéku) odchází na charitu. Z těch nových, které jsou připraveny k vydání,  jednou, možná s přispěním případného mecenáče zapáleného pro astronomii, chceme otevřít dětské vesmírné centrum, což je naším cílem a dlouholetým snem. 

Informace o spolku a IČO najdete na webové stránce www.gimeda.cz/sdruzeni.html

------------------------------------

Objednávky nebo případné dotazy zasílejte na e.mail      spolek.gimeda@seznam.cz                                 

Audioknihy posíláme také na dobírku nebo přes úschovnu. V případě zájmu uveďte název, počet kusů a adresu, na kterou je pošta může doručit, pro více informací nás kontaktujte e-mailem.

-----------------------------------

Spolek PRO, DĚTI, Gimeda se ohrazuje proti zneužití osobních údajů.

Na vulgární příspěvky a dotazy neodpovídáme.

                                                                                                     Spolek PRO, DĚTI, Gimeda

-----------------------------------

Stejně jako spolek Gimeda, i já děkuji za Vaši podporu a také za respektování mého soukromí.

                                                                                                                 Alex De Nawi

_____________________________________________________________________

_____________________________________________________________________

NAŠE NABÍDKA

Audiokniha - HVĚZDNÝ RYTÍŘ (sci-fi)  - ke stažení    (pouze v nabídce Audiotéky)

ukázku najdete na stránkách Audiotéky - https://audioteka.com/cz/audiobook/hvezdny-rytir

 interpret Jakub Saic

---------------------------------------

Audiokniha - TAJEMSTVÍ KEFREY (sci-fi) -  (připravuje se)

----------------------------------------

Audiokniha - POHÁDKY POMÁHAJÍ  - ke stažení   (pouze v nabídce Audiotéky)

ukázku najdete na stránkách Audiotéky - https://audioteka.com/cz/audiobook/pohadky-pomahaji 

interpret Jakub Saic

interpret Dana Černá

______________________________________________________________________________

ANOTACE K AUDIOKNIHÁM

______________________________________________________________________________

HVĚZDNÝ RYTÍŘ

Věk - nedůležitý!

Poutavé sci-fi nabité fantazií míří ke všem milovníkům nových dobrodružství. Zavřete oči a vydejte se    červí dírou do nekonečných dálav Mléčné dráhy i okolních galaxií. Mladý absolvent vesmírné akademie    vás vezme sebou, ve svém malém hvězdném korábu, na desítky úžasných výprav do dalekého kosmu, na obydlené planety a jejich měsíce, na nichž navazuje nerozlučná přátelství se zajímavými mimozemskými "organiky" a kde se ocitá v překvapivých a nebezpečných situacích.

Audiokniha je opravdu výjimečná a stojí za to si ji poslechnout. Nejen, že přibližuje laikovi krásy vesmíru,  ale také nabádá teenagery, kteří jednou převezmou zodpovědnost nad osudem planety, k intenzivnější ochraně přírody, vysvětlují proč přestat vést nesmyslné války a vážit si daru života.

_______________________________________________________________________________

TAJEMSTVÍ KEFREY 

- volné pokračování Ylemových dobrodružných výprav do nekonečnho vesmírného prostoru. Mladý rytíř se při velké záchranné misi setkává se svými přáteli z prvního dílu, s jejichž pomocí řeší svůj největší případ. Nebezpečné prostředí na jedné z planet ho málem připraví o život, avšak skvěle naprogramovaný Ori včas odveze svého pilota do bezpečí jeho regenerátoru. Ylem v tomto dílu pozná kromě gigantického netvora Gráa i svou první velkou lásku. Určitě vám doporučuji se alespoň jednou si poslechnout vyprávění tohoto příběhu, v podání interpreta Jakuba Saice.

_______________________________________________________________________________

POHÁDKY POMÁHAJÍ

Na děti předškolního věku čeká dvacet nových výchovných pohádek.

Deset pro kluky - O zvířecích planetkách a deset pro holčičky - O krásných vílách ze země Fantazie.

Výtěžek z této audioknihy odchází dětem na Ukrajinu, ale radost udělá i našim děvčátkům a chlapcům, kteří rádi poslouchají nové pohádky.

_______________________________________________________________________________

ROMANTICKÉ SNY

,,Také jste jako já, když jste byli ještě dětmi, zbožňovali romantické pohádky? Také jste v době nezralého mládí, toužili po něžném doteku vysněné bytosti? A nyní, už jako dospívající, zaposloucháte se rádi do příběhů plných lásky, vroucího citu a vášnivého vzrušení? Pokud ano, jste vítáni. Vnořte se se mnou do vlahých mlžných závojů erotického pokušení a na duhových křídlech snění se nechte unášet do krajiny tajemných kouzel a plnících se přání."

_______________________________________________________________________________

Nová povídka pro potěšení všem příznivcům romantiky :

ČERNÝ ANDĚL

Pomalu přichází bouře.

Na popraskaný beton vězeňského dvora dopadají obrovské kapky. Slévají se v jednu celistvou plochu a splachují prach do páchnoucích kanálů.

Malým oknem se zrezivělou mříží proniká do špinavé cely slabé světlo.

Opět končí jeden zbytečně prožitý den.

Na dřevěné pryčně, opřený o studenou stěnu sedí chlapec. Strnule hledí do prázdna a v jeho mozku zápasí o život vzpomínky na ztracené dny svobody, s myšlenkami na pochmurnou budoucnost. Je to však marný boj. Ten chlapec má bolavou duši a nezacelená jizva v jeho srdci pálí jako žhavé kamení. Zavrhli ho rodiče, zavrhla ho láska, minulost odešla, přítomnost není, budoucnost se ztrácí v nedohlednu. 

Hlavou nepřetržitě duní hromy, a pěsti vryté do spánků tu bolest nedokáží zastavit.

Venku se setmělo.

Přívaly deště polévají okenní tabuli a mezi stékajícími prameny špíny se chvílemi objevuje

a opět mizí neznámá tvář.

Náhle roztíná oblohu dlouhá klikatá čára a následována děsivým rachotem, který vibruje staletou budovou   i pohublým vězněm.............

...... černý talár - rozsudek - smrt.       "Nééé !!!!!!!!!!"

"Sklapni!" nepříjemně hrubý hlas z protějšího kavalce ho vrací do trpké skutečnosti.

"Nedokážu to. Já to nedokážu," šeptá sklesle mladík.

"Hele Puso, za chvíli se ti tu začne líbit," ozve se sarkasticky ze tmy.

Těch hnusnejch pár týdnů v týhle smradlavý díře ho málem připravilo o rozum.

"Bože, proč já? Proč zrovna já!" šeptá stále dokola a zavírá oči před tím strnulým, soucitným pohledem záhadné ženy v okně.

"Já zešílím! Já tady zešílím!"

" Drž už konečně hubu, nebo ti jí zavřu navěky!" Nedaleko jeho hlavy narazil do zdi plechový hrnek.

Mladík se schoulil do klubíčka a tiše vzlykal. Co všechno už musel překousnout. Nikdy, nikdy by si nemyslel, že tohle může někdo vydržet. Sebe brutálnější šikana na škole je proti tomuhle nevinná dětská hra. Nejhorší byl ale dnešní večer. Jeho kudrnatá blonďatá hlava vzbudila pozornost jednoho z NICH. Jednoho z těch odpornejch smradlavejch nadrženejch debilů, co už tady léta hnijou a je jim to úplně jedno. Ty blbý kecy by vydržel, ale pak ho donutili dělat ve sprše děvku. Normálně ho hnusně znásilni.

A dozorce se díval. A bavil se. Čtyři oplzlí hromotluci ho drželi a všichni se na něm vystřídali. Chtělo se mu umřít. Brečel vzteky i bolestí. Bylo to nejhorší ponížení, jaké v životě zažil. Kdyby v té chvíli mohl, zabíjel by.

Ve stavu bezmocné úzkosti, se strašidelnou atmosférou rozběsněných živlů za oknem, si teď připadal jako mravenec pod okovanou botou.

Věděl, že udělal chybu. Co by dal za to, aby to mohl vrátit. Proč vymákli zrovna jeho. "Sakra! Všichni prošli. Proč já.....Vždyť jsem měl jenom předat kufr. Jenom donést ten zatracenej kufr na smluvený místo. Vypadalo to tak jednoduše. Potřeboval jsem jenom pár peněz. Jiný kradou. Proč tam sakra nikdo nečekal?!"

Tady mu řekli, že ho obětovali. Prý se to tak dělá, aby ostatní prošli. "To je sprostej podraz! To by přece neudělali!"

" .....Možná jo. Stejně sou to všichni hnusný feťáci." Sám by to svinstvo nikdy nevzal.... I když teď....

"Do prdele, proč zrovna já?!"

Nový ohnivý výboj. Dunivý rachot otřásl zemí.

Bouřka se odmítala vzdát potěšení dokazovat svoji sílu. Vytrvalý déšť bombardoval krajinu a těžké mraky do sebe narážely ve stále kratších intervalech.

Vypadalo to, že se Země každou chvílí zhroutí pod jediným gigantickým výbuchem.

"Jo. Aspoň by byl všemu konec. Ať tu všichni zhebnou. Ať se příroda pomstí za mě."

Ležel a třásl se nenávistí. Po chvíli se ale přistihl, jak jeho rty nevědomky odříkávají modlitbu. Modlitbu, kterou ho učila babička, když byl malej kluk.

To už je ale moc, moc dávno. Moc dávno........ Jak mu to jen říkávala? Jo, ty můj malej Žabáčku. I její poslední slova, patřila jemu. Jako by je znovu slyšel.

" Už musím odejít, Gabrieli. Přišel můj čas. Musíš to zvládnout sám. Ale neboj se. Až ti bude nejhůř, pomůžu ti. Uvidíš."

Neměla umřít. Mohlo to dopadnout všechno jinak. Táta byl pořád v divadle a nikdy pro něj neměl čas. A máma to nedávala. Rači mu strčila peníze, aby vypad z domu, a pak si tam tahala milence. Myslela si, že      o tom neví.

Ne, babička neměla umřít tak brzy. Babičku měl doopravdy rád. Dovedla dlouho a krásně vyprávět a on ve své čisté dětské fantazii, odlétal při jejích pohádkách na křídlech pávů do vzdálených kouzelných krajin a ve své budoucnosti viděl jen světlo a dny nekonečného štěstí a radosti.

Teď se Gabriel tiše modlil a po tvářích mu stékaly slzy zoufalství.

A tu, jako by tou modlitbou konejšil rozběsněné živly, tam venku za okny se bouře klidnila a jen dešťové kapky tiše vybubnovávaly na plechovou střechu monotónní melodii, unášející pomalu nešťastného mladíka do osvobozující říše snů.

...............................................

Přichází paní černém hávu, ... sametové roucho poseté zářícími démanty obepíná dokonale tvarované tělo.

Ta všechápající tvář, kterou viděl před chvílí v okně, se nad ním sklání a zblízka slabě fouká do jeho vlhkých řas. Je krásná. Má smyslné rty v barvě zralých třešní a v očích hvězdy. Známým pohledem dětství klidní zahořklé srdce, vyháněje z něj bolest a utrpení dnešního dne.

A on se dívá a dívá, a vidí v těch očích hloubku kosmických dálek, zářivé galaxie i oslňující výbuchy supernov.

Gabrieli, můj milý Gabrieli. Jemně ho pohladí po vlasech.

"Sešel jsi z cesty, Gabrieli. Ale ještě se můžeš vrátit zpátky. Chci ti pomoci. Dovol mi to, prosím."

Poklekne rozkročmo nad jeho klín, až vysoký rozparek svůdně obnaží dlouhé štíhlé nohy. Levou rukou opatrně rozhalí propocenou vězeňskou košili, a jeho tlukoucí srdce plné smutku nečekaně protne stonek lilie, jež do této chvíle pevně svírala v druhé ruce. On však nepocítil bolest. Jen zhluboka vzdychl. A pak obrovská úleva protekla jeho tělem, pomalu a slastně se rozlévajíc do všech končetin. Z hluboka dýchá. Rajská vůně vystupující z okvětních plátků bílé lilie šálí smysly a zemská přitažlivost ztrácí sílu. Kráska se položí na jeho štíhlé tělo a obejme ho.

A on náhle cítí, jak se propadá někam do neznáma, někam do černočerné tmy a pak s tou nádhernou ženou v objetí, plují mrazivým hvězdným prostorem, a bez dechu a bez pohybu se stávají součástí nekonečné vesmírné prázdnoty. Mladý mozek, napájený silnými přívaly opojných endorfinů, zaplavujících hořkou mysl, nyní hoří blahem a láskou.

Zjizvená, ztracená duše, jež se z pomocí toho krásného přízraku odpoutává od bolesti a žalu, osvobozena od pozemských starostí bytí či nebytí, se oddává tomu kouzelnému stvoření, nechávaje se bez nejmenšího vzdoru odnášet do věčných krajin klidu a pokoje.

Jejich těla se k sobě tisknou a zahřívají navzájem a jen tlukot horoucích srdcí ruší blahodárné ticho, těch obklopujících je, tajuplných sfér.

Gabrielova sevřená duše nyní dýchá volněji a rychlostí nebeských korábů proplouvá barevnými oblaky hvězdných mlhovin, do obrazu, jež se zjevuje v dáli jako neskutečný přelud.

Okolní temnota ustupuje a před nimi se září pohádková brána lákající hvězdné poutníky do svých útrob. Ta záře stále sílí a hřeje, a on cítí, že právě vplouvají do Ráje.

Hluboké ticho náhle střídá čarovný zpěv ptáků a moře motýlů v milostném reji se jim plete do cesty.

Teplé všudypřítomné světlo oslňuje oči a krajina se mění podle vysněných představ chlapcovy dávné fantasie.

Právě prolétali zeleným březovým hájem, ve větvích zpíval stříbrný vítr a puntíkované hlavičky červených muchomůrek s krajkovými volánky svítily v mladé jarní trávě, jež lákala dvojici ke spočinutí v jejím hebkém náručí.

Ale oni letěli dál.

Černá kráska hladila a něžně líbala Gabrielovy tváře, tak, jak ho líbávala babička, a jeho, na místo zoufalství, zahlcoval omamný pocit štěstí. Opětoval polibky, přestože se ústy sotva dotýkal její kůže.

Její šaty silně kontrastovaly s bělostí a čistotou okolní nedotčené přírody. Míjeli zasněžené pláně bez jediné rušivé stopy, a přiblížili se k zrcadlovým plochám rozlehlých delt. Hejna vodních ptáků provázela dvojici nad přeletem deštných pralesů, odkrývajících pohledem shůry svá nesčetná tajemství. Gabriel natáhl ruce a chvílemi se téměř dotýkal dlouhých štíhlých krků vznešených labutí. Úchvatný zážitek. Sále zhluboka dýchal a při každém novém nádechu ho víc a víc očarovávala stoupající vůně. Temné hvozdy protkané záplavou barevných orchidejí mizely a oni pod sebou spatřili široká luka, posetá divukrásnými cizokrajnými květy.

Za nimi se tyčily do výšky křišťálové hory.

Letěli vysoko, nad strmými skalními štíty z průhledného skla, z jejíchž útrob vycházelo vnitřní světlo, skrz naskrz prosvěcující obrovské broušené krystaly nevídané krásy. Z těch pak kaskádovitě padaly tyrkysové vodopády do zpěněných vod a podzemní řeka chrlící k nebi vysoké gejzíry, je sebou odnášela dál do bezedných moří. Bezpočet droboučkých průzračných kapiček, prýštících z lůna země se spojilo v mlžný opar a paprsky tisíců vzdálených sluncí, podobajících se zlatým lampionům, do něj vytetovávalo mnohabarevnou duhu.

Tichá hudba varhan z kostelního kůru dodávala tomuto výjevu nepopsatelnou atmosféru.

Spolu v objetí se pak vznášeli v čerstvém vlahém vánku nad panenskou krajinou. Nad dokonale upravenými parky, jejichž cestičky byly vysypány jemnými bělavými oblázky. Tam v kouzelných zákoutích, krytých zelenými keři, sestříhanými do bizarních tvarů, se v bílých altáncích milovali krásné dívky s mladými chlapci, v podobách andělů.

Všude kolem, kam oko dohlédlo, poletovaly okřídlené stříbrné zvonečky a nepřetržitě jemně zvonily.

"A teď se dobře dívej," zašeptala černá víla a ukázala prstem do dálky, odkud vycházela zvláštní zlatavá záře.

Když se přiblížili, objevila se před nimi obrovská lidská silueta, za níž stoupaly vysoko k nebi pruhy širokých zlatých paprsků.

A potom Gabriel stanul před Bohem.

Chlapcovi oči však tuto astrální bytost nespatřili.

Jen cítil její přítomnost a sílu prostupující každým milimetrem tetelícího se vzduchu.

A ta síla dodávala odvahu žít, znovu se vzchopit a postavit se nepřízni osudu. A on najednou věděl, že to dokáže. Věděl, že sebehorší muka ho nezlomí.

Nejprve beze slov poklekl a poklonil se k zemi. Z jeho úst pak tiše plynula slova, která by před tím nikdy nevyslovil. "Ó díky pane, žes mi dodal sílu odpuštění a osvobodil mou duši od hříšných myšlenek."

Poté ucítil příjemný vánek na svém obličeji. Sotva znatelné pohlazení, jež ho přivádělo do úžasného stavu blaženosti.

Když otevřel oči, stál na lesním paloučku, porostlém kvetoucími kapradinami, u nohou mu zurčel průzračný potůček a vzduch tu byl čistý a voněl smrkovou kůrou.

Tohle místo Gabriel miloval. Chodíval sem jako malý kluk. Nejprve s babičkou, a potom sám.

"Líbí se ti u nás?" zaslechl za sebou zase ten tichý hlas.

Otočil se. Proti němu stála kráska v úzké černé róbě a sladce se usmívala.

"Ano, ano, ale co to všechno bylo? Měl jsem halucinace? Píchlas mi něco?"

"Ne! Droga by tě dovedla jen k bolesti, a chaosu myšlenek. Do Ráje smíš vstoupit jen s čistou myslí a jen jedinkrát v živém snu, který ti vyprosila u Boha tvá babička. Važ si toho Gabrieli, a važ si poznání, které jsi zde získal. Ale už je čas. Musíš se vrátit."

"Nechci odtud odejít. Nechci se vrátit zpátky."

"Neboj se. Znovu se tu setkáme. Jednou, až se naplní tvůj čas. Zatím si užívej života a neměj strach. Všechno dobře dopadne. Nesmíš propadat zoufalství a ztrácet sílu žít. Věz, že život je veliký dar. Ale pamatuj si. Pokud svůj život, propůjčený ti na zlomek vesmírného času prožiješ ve hříchu, pokud se obrátíš na stranu zla, nenávisti a pomsty, již mne nikdy neuvidíš. Tvá duše bude navěky bloudit v prokleté krajině temnoty a smutku.

Mnoho lidí nevěří. Ale ti, jež dostali možnost, podívat se ve snu se mnou na tato místa, nepochybují o šťastném konci.

Nerada se s tebou loučím, Gabrieli. Máš andělskou tvář a tvá duše je opět čistá.

Vím, že na mne nikdy nezapomeneš. Ani já na tebe. Věř mi Gabrieli."

Přistoupila k němu a něžně ho políbila na čelo. Potom se obrátila a stále se ohlížejíc přebrodila potok. Na protějším břehu se rozplynula v mlze, která se sem blížila.

..................................................

A z té bílé mlhy se vynořila realita.

Ponurá soudní síň, tvrdá lavice trestanců. Její ctihodnost v černém taláru právě vyřkla ortel odsouzence.

Měla smyslné rty v barvě zralých třešní. A z těch čarovných rtů plynula tato sladká slova.

"... a obžalovaný si zbytek trestu odpyká ve své zemi."

Gabriel už byl mnohokrát mimo domov. Ale ještě nikdy, ještě nikdy se netoužil tolik vrátit zpátky, jako teď.

                                                                                                                                   Alex De Nawi

______________________________________________________________________________